Wargame Red Dragon je třetím dílem úspěšné série realtimových
strategických her Wargame. Z hlediska zpracování přímo navazuje
na předchozí titul AirLand
Battle. Herní mechanizmy i samotný engine hry prošly
drobnými vylepšeními, ale stále jsou v zásadě zachovány herní
pořádky definované již v
European Escalation.
Díl Red Dragon by vlastně bylo možné shrnout jednou větou: Wargame: Red Dragon je v podstatě jen reedicí předchozího dílu AirLand
Battle, kdy navíc přidává námořnictvo a přesouvá boje do Asie.
Komu tyto informace stačí, dále již ani číst nemusí.
Pro ty ostatní si ale postupně probereme všechny novinky důkladněji. Při
detailnějším pohledu lze totiž u posledního dílu Wargame: Red
Dragon najít přeci jen i více změn oproti jeho předchůdcům.
Zásadním novým prvkem v Red Dragon je tedy již zmíněné přidání námořnictva.
Hned na úvod je třeba říci, že ačkoli myšlenka je skvostná,
samotná realizace dosti pokulhává, nebo se spíše topí. Topí se
ve svých problémech. Problém totiž působí již samotné
ovládání námořních sil. Lodě se zpravidla motají při pobřeží jak
špína v kýblu, vzájemně do sebe narážejí a pošlete-li je do
nějakého užšího průplavu, obvykle se tam i v počtu 3 lodí
zaseknou. Problémy působí zejména neustálá nutnost natáčet
se bokem při odpalování řízených protilodních střel či samolibá touha se stále
natáčet
nějakým směrem. Hrůzostrašnou kapitolou jsou pak samostatné
námořní bitvy. Ty v zásadě vyhrává ten, kdo má na své straně v
chumlu více lodí, bez nějakých větších ohledů na jakoukoli
strategii. Stačí jen mít trochu štěstí a zničit nepříteli loď
jako první. Její výbuch smete i všechny v okolí. Lze konstatovat, že lodě fungují velmi dobře pouze
jako podpora pozemních jednotek při břehu, kdy mohou zajistit
důležitou podporu pro vaše pozemní síly. Zajímavým, a vcelku
dobře fungujícím, prvkem je i vyloďování vašich jednotek na břeh.
Při výsadku na břeh dobře opevněného protivníka se, zejména za
podpory dalších lodí a letectva, strhává efektní řežba. Používání
námořnictva je u AI spíše sporadické a omezuje se zpravidla
na jednu velkou loď (vyjma čistě námořních
map).
Tím se dostáváme k další podstatné změně. Tou jsou samotná
bojiště. Bojiště se nově rozdělují dle statusu na pouze pozemní
či pouze námořní a na kombinované. Navíc se nám lokalita bojiště
přemisťuje. Jak lze z
podtitulu "Red Dragon" odtušit, jsou novými stranami konfliktu
Čína a Severní Korea. Na opačné straně pak stojí Jižní Korea,
Japonsko a Austrálie. Je tedy logické, že nově zpracovaná bojiště se nesou v
duchu
Asie. Tato změna přináší nové písčité schéma, nové budovy, palmy
atd. Kdo má rád Asii, bude nadšen. Ostatní důvod k radosti
příliš nemají. Grafická stránka hry oproti AirLand Battle
nedoznala žádných významných zlepšení. To ale není zas tak
špatné, neboť grafické zpracování AirLand Battle bylo na
vynikající úrovni, kterou i Red Dragon stále přinejmenším
udržuje. Horší už je to se samotnými mapami. Vlivem změny
schématu již nepůsobí zdaleka tak fotogenicky jako úchvatně
zpracovaná Skandinávie. Ubylo zeleně, přibylo písku. Stejně tak
jako samotné budovy, jejichž asijský styl působí poněkud
jednotvárně.
Další novinkou je přidání zbrusu nových jednotek. Přibyla samozřejmě
všechna vojska nových stran, jednotky námořní, ale přibyly i
další posily již starých známých států. Změnu doznala
především pěchota, která byla obohacena jak o pěšáky schopné
zabírat sektory, tak o lépe vyzbrojené varianty z 90. let. Celkově totiž došlo k rozšíření období až do 1. poloviny
90. let. Objevily se tak zde zcela nové kousky jako je např.
americký systém Patriot nebo sovětský průzkumný vrtulník Ka-52.
Samotný herní mechanismus nedoznal žádných významných změn.
Ti co hráli AirLand Battle se budou cítit jako doma. Hra tak
stále nabízí realistický pohled na boj ve velmi zábavném a
podmanivé balení. Přesto však nějaké změny přece jen nastaly.
Zmínit se musíme především o realističtějším podání
dělostřelectva, a zejména raketových vojsk, které již nestřílí
všechny rakety téměř najednou, ale postupně, což bitvám rozhodně
prospělo. Prospělo i zmenšení sektorů budov zabíraných pěšáky. Nově tak čítají obvykle pouze dvě či tři budovy.
V zásadě stejné zůstalo i
vytváření decku, které doznalo
spíše kosmetických změn. Několik vylepšení prodělalo i menu hry.
Jmenujme například přidání vlajek států či tolik požadované náhledy map ve skirmishi.
Co ale zřejmě nedoznalo žádných vylepšení je AI - umělá
inteligence. Stále zde platí, že spíše než chytrostí se vás
počítač snaží skosit hrubou silou a množstvím jednotek. Některé
strategické schopnosti nepřítele jsou vysloveně katastrofální a místy by se spíše než o umělé inteligenci mělo mluvit o umělé
demenci. To se týká zejména zacházení s velitelskými vozidly.
Nezřídka kdy posílá AI do nepřáteli obsazeného sektoru (na smrt)
osamocené velitelské vozidlo a daruje vám tak body. Jindy se
zase sám od sebe rozhodne vyklidit sektor, který má zcela pod
kontrolou a připravit tak sebe o příjem. S protivzdušnou obranou
se rovněž stále nenaučil příliš zacházet a nálety mají spíše
charakter kamikadze. Vrcholem debility je pak neustálé posílání
tanků do vámi pěšáky opevněného města. To samozřejmě končí
totální zkázou i velmi cenných tankových jednotek. Přesto však porazit
protivníka není lehké. Jak to tedy dělá? Jednoduše. Podvádí!
Není nic neobvyklého, že se AI rozhodne vyrazit rovnou směrem k
vašemu velitelskému vozidlu, ačkoli si předem nijak nezjistil,
kde je. Dalším faktorem náročnosti poražení AI je množství
jednotek, které na mapu posílá. Zde se Eugen Systems již vůbec
neobtěžovali s nějakou férovostí, a AI tak dostává více bodů než
vy! Příjem AI se liší jeho úrovní obtížnosti. A to je také bohužel jediné
čím se jednotlivé úrovně odlišují. Počítač hrající na Easy tak
hraje úplně stejně jako na Very Hard, akorát má méně bodů, tedy
méně jednotek. A to je tedy pěkný podraz na hráče. Kde jsou ty
doby, kdy v European
Escalation vítězilo AI chytrostí a zákeřností ...
Naštěstí, v kampaních jsou problémy AI mírně schované za
omezeným deckem. V Red Dragonu je ostatně AI schopné hrát v
podstatě s jakýmkoli deckem, což hodnotíme kladně. Pojetí kampaní je shodné s AirLand
Battle, tedy užijete si i taktizování na celkové mapě celého
konfliktu, který probíhá tahovým způsobem den za dnem. Celkově lze
říci, že kampaně jsou promyšlené a dobře navržené, stejně jako
jednotlivé brigády. Hra má celkem 5 kampaní s předem danými
událostmi a náhlými zvraty. Kampaně rychle odsýpají, avšak
jejich úspěšné dokončení rozhodně stojí dost času a místy i námahy. Ale ve chvíli, kdy se do toho dostanete, je to spoustu
zábavy. Zejména pak poslední kampaň "Second Korean War" je
skutečně dlouhá a plná nečekaných obratů. Nevýhoda zůstává stále stejná:
pro nováčky je takovéto řešení velmi těžko uchopitelné. Je totiž
třeba mít neustále celkový přehled o celém bojišti a mít
povědomí o všech jednotkách. A těch je ve hře neuvěřitelných 1550! Stejně tak
zasvěcení hráče do funkčnosti tahové mapy taktéž není ideální.
Až v průběhu kampaní zjišťujete jak to vlastně chodí. Celkově
lze ale kampaně hodnotit jednoznačně kladně. Drobným
negativem je jen konec kampaní, který postrádá nějaký efektnější
konec než strohé ohlášení ve smyslu "Zvítězil jste, generále. Děkujeme."
Jelikož vám podvádějící AI začne brzy lézt na nervy, zůstává těžiště hry
stále v multiplayeru. Zde je vše při starém na nových mapách. V
MP se tak hraje poněkud jiný level. Zejména zkraje utrpíte těžké
prohry. Pokud se z chyb poučíte a důkladně nastudujete
schopnosti většiny jednotek, může se karta obrátit. Takovýto
postup je ale pomalý a dosti frustrující. Nováčkům tak lze spíše
doporučit hry 10 na 10, kde jednak mohou "splynout s davem"
svého týmu, druhak se přímo v boji učit sledováním svých spoluhráčů.
Nesmíme zapomínat, že ve hře je stále přítomen replay, kde si
můžete prohlédnout, jak se to celé semlelo.
Přes všechno výše napsané, nebo spíš právě proto, lze celkově
Wargame: Red Dragon hodnotit jako nejlepší hru celé série.
Vzniknul postupným zdokonalováním již velmi dobrých předchozích
titulů. O to víc zamrzí, že nebyly dotaženy některé věci jako je
AI či námořnictvo. Mínusem budiž nevelké množství map v původní
hře. Smutný je rovněž fakt, že v Red Dragonu
nejsou obsaženy velmi povedené a fotogenické mapy z předchozích
dílů. Náplastí budiž několik map packů, které přidaly alespoň 3
z nich, byť v grafickém podání Red Dragonu.
Recenze pro verzi hry: Wargame Red Dragon 40615.
|